LITERÁRNÍ ČAJOVNA

Knihovna

Spisovatelé

životopisy

Literatura

O čaji

Ex libris

... a navíc

NEJSTARŠÍ SVĚTOVÁ PÍSEMNICTVÍ, ANTICKÁ LITERATURA (Řecko, Řím)

mezi nejstarší literární památky patří sumerská, akkadská a staroegyptská literatura

památky se zachovaly na papyrusech, hliněných destičkách a stěnách chrámů (Egypt)

Písemnictví Mezopotámie:

nejstaší písmo je klínové a do mezopotámského písemnictví spadá také starobabylónské písemnictví (např. Epos o Gilgámešovi) a akkadské písemnictví

Epos o Gilgámešovi - nejstarší literární památka; nelze přesně určit stáří, protože ústní vyprávění pocházejí již z konce 3. tisíciletí př.n.l.; my dnes známe akkadský zápis ze 7. stoleté př.n.l.; příběh je o uruckém králi Gilgámešovi, který byl z jedné třetiny člověkem a ze dvou třetin bohem)

Staroegyptské písemnictví:

Kniha mrtvých - ojedinělá a významná literární památka starého Egypta, je to shrnutí nejdůležitějších náboženských textů, psané na papyrusu a vkládané do sarkofágů s mumiemi (asi 3.- 2.tis.př.n.l.) - zemřelému byly v těchto textech poskytovány rady, jak se chránit před nástrahami záhrobí

literární památky byly psány hieroglyfy, které se podařilo rozluštit roku 1822

Starý Izrael:

nejstarší kniha (řecky bible) byla psaná nejen hebrejsky, ale i aramejsky

nejstarší bible je Bible hebrejská, jejíž hebrejsky psané texty se staly součástíbible ve Starém zákoně, který vznikal ve 12.- 2.stl.př.n.l. a obsahuje 24 knih (nejstarší texty hebrejské literatury, text o stvoření světa, Adama a Evy, 5 knih Mojžíšových, Deset božích přikázání, Knihy proroků, Žalmy, Přísloví, Píseň písní,...)

v Novém zákoně, psaném řecky, je zaznamenán život Ježíše Krista v evangéliích (Marek, Matouš, Lukáš, Jan, ...), Dopisy Apoštolů, Zjevení sv. Jana (Apokalypsa)

Staoindické písemnictví:

literatura byla zapisována v sanskrtu a prákrtech, byla ovlivněna řadou náboženství (hinduismus, buddhismus, ...)

základem staroindického písemnictví jsou Védy (velebení Bohů, představy starých Indů o světě a vesmíru, zosobnění přírodní síly,...)

Mahábhárata - jeden z nejstarších eposů a nejrozsáhlejších básní na světě (4.stl.př.n.l.- 4.stl.n.l.), soubor sanskrtských mýtů, legend, lidových vyprávění a nábožensko-filozofických pojednání, je to soubor literatury své doby

Rámajána - indický národní epos (4.stl.n.l.), vypráví o osudech prince Rámy

Kámasútra - učebnice lásky nebo také kniha rozkoší, vznikla na počátku našeho letopočtu, autorem je Vátsajána

Čínské písemnictví:

nejstarší sbírkou (antologií) čínské poezie je Kniha písní z 11.-6. stl.př.n.l., která obsahuje milostné a svatební písně, pracovní popěvky, písně oslavující předky atd. a podle tradice ji měl sestavit Konfucius, ale jeho účast na výboru je sporná

Čína byla centrem Dálného východu, první písemné památky se dochovaly již z 2. tisíciletí př.n.l.

poezie byla považována za nejvyšší stupeň kulturních hodnot

Konfucius (551-479 př.n.l.)

jeden z nejvlivnějších filozofů všech dob, je autorem děl Kniha písní, Kniha proměn, Kniha jara a podzimu

Li Po (žil v 8. stl.př.n.l.)

nejoblíbenější básník své doby , dochovalo se asi 900 jeho básní, jejichž oblíbená tématika byla víno, přátelství, volnost a příroda
báseň Tři kumpáni vypráví o muži, stínu a sklence vína
Li Po byl povahou bouřlivák, věčně se toulal

Tu Fu

přítel Li Pa, básník
psal vážné, kritické a protiválečné básně

ANTICKÁ LITERATURA:

starověká antická literatura se stala základem evropských literatur a neustále se k ní v různých časových obdobích vracíme

patří sem řecká a římská literatura, obě měly obrovský vliv na celou Evropu

a) Řecko:

řecká literatura je starší než římská a je původní

spojení člověka, přírody a Boha; člověk je podřízen Bohu, ale chybí mezi nim rozdíl (Bohové jsou mladí, popíjejí, znají msích - mají lidské vlastnosti, ale jsou i nesmrtelní)

otevřené a prosté mezilidské vztahy

epos = rozsáhlá epická báseň s vedlejšími motivy, epická šíře, básnické přívlastky, vypráví pověst, příběh ze slavné minulosti, o národních hrdinech

Homér (7.- 8.stl.př.n.l.)

legendární básník, byl slepý, je mu připisováno autorství dvou nejstarších řeckých eposů Illias a Odysseia, jejichž námět pochází z pověstí o trójské válce
Illias - epos, vypráví epizodu přímo z trójské války v cca. 16 000 veršů, popisuje spor Achillea s Agamemnonem kvůli krásné Heleně; lest: trójský kůň (slovo Illion = řecky Trója)
Odysseia - epos, vypráví o bloudění jednoho z účastníků trójské války, krále Odyssea, ve 12 000 veršů

Hésiodos (7. stl.př.n.l.)

proslavil se didaktickým (= naučným) eposem Práce a dni, což je nejstarší antický epos tohoto druhu

Ezop (Aisópos)

hrbatý, ošklivý otrok, o němž se vyprávěly legendy už za jeho života, je považován za prvního vypravěče a tvůrce klasických bajek
např. bajky Závistivý pes, Husy a jestřábi

a1) lyrická poezie v Řecku:

Sapfó (7. - 6.stl.př.n.l.)

básnířka, jejíž dílo se zachovalo jen ve zlomcíh (celá jen Modlitba k Afroditě)
žila na ostrově Lesbos se ženami a od toho vzniklo označení lesbická láska

Anakreon (6.stl.př.n.l.)

básník, který psal především poezii s tématikou ženy, víno, zpěv a od toho také vzniklo označení anakreontská poezie
sborník jeho tvorby se nazývá Anakreonteia

a2) historikové v Řecku:

Hérodotos z Halikarnasu (484-425 př.n.l.)

nejznámější historik, bývá nazýván otcem historie, líčí dějiny národů kolem Egejského moře
nejvýznamnější dílo jeho tvorby je Historiai

Thúkydidés (asi 460-396 př.n.l.)

asi nejvýznamnější historik, otec vědeckého dějepisu
napsal osmidílné Dějiny peloponéské války

a3) řečnictví v Řecku:

Perikles

významný řečník, vládce Athén

Demosthenes

řečník, který se proslavil útočnými řečmi proti Filipovi Makedonskému, otci Alexandra Velikého (tzv: filipiky)

a4) filozofická próza v Řecku:

v této době bylo několik filozofických škol, ze kterých vycházeli filozofové zabývající se určitou věcí/otázkou, a proto vznikla tzv. MILÉTSKÁ ŠKOLA, jejíž filosofové se zabývali podstatou světa:

Tháles z Milétu - za podstattu světa považoval vodu

Anaximénes - za podstattu světa považoval vzduch

Anaximandros - za podstattu světa považoval pralátku appeiron

Hérakleitos z Efesu - podne něj je základem všeho oheň; je zakladatelem dialektiky, byl považován za "temného filozofa" a proslavil se nejen souslovím pantha rhei (=vše plyne), ale i větou "nevstoupíš dvakrát do stejné řeky"

Pythagoras - hlásal, že všechny věci na světě jsou v určitém matematickém vztahu

Zenón z Eleje (490-430 př.n.l.)

už nepatří do Milétské školy
proslavil se svými aporiemi (paradoxy), v nichž dokazuje, že pohyb není možný (nejznámější aporie: Achilleus a želva)

další filozofy můžeme zařadit do 2 skupin:

ATOMISTÉ (tvrdili, že vše je stvořeno z atomů a okolo je prázdno; patří sem Demokritos a Leukipos)

SOFISTÉ (věnovali velkou pozornost otázkám poznání; sofia = moudrost) patří sem:

Sokrates (469-399 př.n.l.)

jeden z nejslavnějších řeckých filozofů a Athéňanů
jeho žena byla pověstná Xantypa
hledal pravdu a velmi jasné pojmy, jako první si položil otázku, v čem je lidské štěstí
sám není autorem žádných spisů, sepsali je jeho žáci (např. Xenofont - Vzpomínky na Sokrata nebo Platón - Dialogy)

Platón (427-347 př.n.l.)

první idealistický filozof (domníval se, že myšlenka = idea je podsatatou všeho)
Sokratův žák, napsal o něm dílo Dialogy
dalším jeho dílem je spis Ústava, ve kterém zastává názor, že ve státě jsou tři stavy: filozofové, rolníci a obchodníci

Aristoteles

nejslavnější Platónův žák, ale neuznával jeho idealistickou filozofii
byl učitelem Alexandra velikého
v Athénách si založil vlastní školu
proslavil se mj. dílem Poetika, které považoval za krásnou literaturu
napsal také Peri psyché (O duši), Politika, Rétorika
založil řaduvědních oborů

a5) Řecké divadlo:

starořecké drama (především tragédie) má dodnes obrovský význam a je aktuální, vyvinulo se z kultovních her zasvěcených bohu vína a veselí Dionýsovi

hráli výhradně muži, používali masky a tzv. koturny, což byly hodně vysoké boty, aby byli herci vidět

v Řecku vznikaly KOMEDIE z žertovných a satirických písní (lidové frašky)

komos = řecky "veselý průvod"

Aristofánes (445-350 př.n.l.)

kritizoval nesváry společnosti; byl zastáncem míru a pokoje
žil v době Péloponéské války
napsal 44 komedií, ale pouze 11 z nich se zachovalo (např.Lysistraté, Mír, Žáby, Jezdci, Ptáci)

TRAGÉDIE vnikaly z obřadních zpěvů (=Dythyrambů)

řecká tragédie se dějově dělí na 5 částí: expozice (uvedení do děje, výklad), kolize (objevuje se základní zápletka), krize (vyvrcholení zápletky, rozhodnutí, rozloučení), peripetie (náhlý obrat, zdnálivě k lepšímu), katastrofa (tragický konec)

Aristoteles ve svém díle Poetika stanovil tzv. zásadu 3 jednot: dramatické dílo se má odehrávat na jednom místě, v jedné době a má mít jednu dějovou linii

Aischilos (525-455 př.n.l.)

athénský dramatik, bojoval v bitvě u Maratónu a u Salamíny
napsal tragédii Peršané, ve které se objevuje vítězství loďstva u Salamíny
je také autorem trilogie Oresteya, ve které líčí zabití krále Agamemnona, za nějž vykonal pomstu jeho syn Orestes na své matce a jejím milenci (zabil je za smrt svého otce), sám zešílel a odjel na dalekou Tauridu (měl ještě sestr - Élektru)

Euripides (480-406 př.n.l.)

napsal hodně básní a proslavil se hlavně básní Médea, která je podle pověsti o princi Iásonovi a princezně Médee (Médea zabije děti, které měla s Iásonem, aby se mu pomstila za to, že ji zradil a chtěl si vzít jinou ženu) - mravní konflikt zrazené ženy

Sofokles (496-406 př.n.l.)

vysoký státní úředník v Athénách, napsal díla:
Král Oidupus - vypráví příběh Oidipa, kterému bylo předpovězeno, že zabije svého otce a ožení se s vlastní matkou; rodina ho odvrhne už jako malé dítě, ale osud se nakonec naplní a Oidipus se po tom strašném zjištění oslepil
Antigona - při boji o moc se navzájem zabijí oba Antigoniny bratři; jejich strýc Kreón dá pohřbít jen jednoho, protože ten druhý si vzal na pomoc v boji vojsko; Antigona pohřbí i druhé z těl, aby jeho duše došla klidu, a za to je zaživa zazděna ... Kreón chce pak svůj trest odvolat, ale už je pozdě, Antigona se ve vězení oběsila a kvůli tomu se pak zabil Kreónův syn (Antigonin snoubenec) a ze žalu nad jeho ztrátou se pak zabila i Kreónova žena ... Kreón pak zoufale prosí Bohy, aby ho také zbavili života

b) Řím:

římská literatura je mladší než řecká, pochází z období mezi 3. stl.př.n.l. a 1. stl.n.l.

je značně ovlivněná řeckou literaturou a v podstatě z ní vychází, ale není tak bohatá

díla římské literatury jsou psaná latinsky

b1) Římské divadlo - KOMEDIE:

Platus (251-184 př.n.l.)

byl velmi oblíbeným autorem, římský dramatik
napsal 130 her, pouze 11 se dochovalo; jeho díla byla svěží, vtipná
je autorem komedií:
Pseudolus; Komedie o hrnci (stalo se námětem Moliérova Lakomce)

b2) Filozofie v Římě:

Marcus Tullius CICERO (106-43 př.n.l.)

významný filosof a řečník, všechna díla psal krásným jazykem ("vzor latiny")
napsal filosofické dílo Dvě rozmluvy (hlavní myšlenky: vyšší se mají snižovat, nižší si nemají stěžovat; potřebujeme přítele, abychom se mu mohli svěřit)

Lucius Annaeus SENECA (4. stl.př.n.l.-65 n.l.)

byl velmi všestranný - básník, filosof, dramatik (psal především tragéie), politik
vychovával Nera, syna Claudia
napsal filosofický spis O duševním klidu, tragédii Šílený Herkules a Listy Lucciliovi

Marcus AURELIUS

filosof a císař, prosalvil se filosofickým dílem Hovory k sobě

TACITUS

jeho nejslavnějším historickým dílem je Historie a Anály, méně zmámí jsou Germáni

MARTIALIS

proslavil se výborem epigramů Posměšky a jízlivosti

Gaius PETRONIUS (?-65 n.l.)

autor prvního antického románu Satyrikon, kde téměř naturalisticky paroduje všechny vrstvy římské společnosti, využil statyry ke kritice, původně to byl soubor 20ti knih, ale zachovala se jen 14.-16. kniha
žil na dvoře císaře Nerona, kde působil jako elegantiae arbiter (udával tón vkusu)
postavu Petronia nejdeme v díle Henrika Sinkiewicze Quo vadis? a Jarmily Loukotkové Není římského lidu

b3) Poezie v Římě:

dostala se do popředí v tzv. klasickém (také zlatém) období římské kultury, tzn. ve druhé polovině 1. stl.př.n.l.

nejslavnější trojicí autorů římské poezie jsou:

Publius VERGILIUS Maro (70.-19. př.n.l.)

jeho nejslavnějším dílem je nedokončený epos Aeneas (12 zpěvů, 10.000 veršů), ve kterém líčí příběh o trójském hrdinovi Aeneasovi, jež bloudí se svými druhy po moři a prožívá stejně jako Homérův Odysseus různá dobrodružství
dále napsal formou naučného eposu Zpěvy pastířské a Zpěvy rolnické

Quintus HORATIUS Flaccus (65.- 8. př.n.l.)

jeho poezie byla bez hlubokých citů, ale zato měla dokonalou formu, byla přijímána chladně
psal útočnou satyru, přírodní, reflexivní a vlasteneckou lyriku
byl přítelem Vergilia, proslavil se básnickou sbírkou Ódy, napsal básnickou sbírku Jamby

Publius OVIDIUS Naso (43 př.n.l.-18 n.l.)

rozhodně nejvýznamnější básník své doby, velmi vzdělaný, musel z dosud neznámých důvodů žít 10 let ve vyhnanství i když byl jako básník velmi oslavovaný a oblíbený
jeho tvorbu lze rozdělit do tří období:
erotické období, kdy napsal Listy heroin (fiktivní dopisy žen milencům) a Umění milovat (didaktická trilogie, rady o lásce)
mytologické období, ve kterém napsal Metamorphoses (souvislá epická báseň v 15ti knihách, obsahuje 250 bájí, začíná vznikem světa v Chaosu a končí proměnou Caesarovy duše v kometu)
v exilu, kde vzniklo jeho dílo Tristia-Žalozpěvy(sbírka plná stesku po rodině a vlasti)